Ondřej Vrabec byl na základě úspěšně vykonaného konkurzu jmenován interním pedagogem lesní rohu na AMU v Praze!!! V říjnu povede dva koncerty na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka!!! 16. 10. bude slavnostně pokřtěno nové CD Bendova komorního orchestru s nahrávkou virtuózního koncertu pro 2 lesní rohy F. X. Pokorného (O.Vrabec/Hana Sapáková)!!!    

Labyrint a ráj vinařova srdce... Langenlois.


 

 

Srpnový (2007) zájezd České filharmonie do rakouského Graffeneggu se v paměti pevně ukotvil dvěma událostmi – emotivní a zcela nečekanou rezignací dirigenta Mácala na post uměleckého šéfa orchestru a vinařskými zážitky, kterých zdejší nádherný vinorodý kraj nabídl požehnaně.

 

Rozdělení orchestru na dvě skupiny, vynucené nedostačující kapacitou tamních hotelů, mě postavilo s několikatýdenním předstihem před volbu, která se jistě nebude opakovat často: dát přednost ubytování v Křemži, vstupní bráně do unikátního (nejen z vinařského hlediska) údolí Wachau, nebo v Langenlois, největší rakouské vinařské obci, kde se jeden zvonek na dveřích chlubí slavnějším jménem než druhý a kamkoli je tak ohromně blízko? Pomyslným závažíčkem na vážkách se nakonec stalo Loisium. Unikátní, odvážný a dnes již vzorový architektonický objekt, usazený přímo mezi vinice, a vínu beze zbytku zasvěcený, byl příliš silným lákadlem. Zatáhl jsem za potřebné nitky, podnikl včasné kroky, upozornil na tuto potěšující okolnost ještě několik zanícených milců vína a pak již se jen (po dlouhé době) těšil na odjezd.

 

Loisium skutečně vzbudilo očekávané povzbuzení i mezi ostatními členy orchestru, když se před námi, po nekonečném proplétání vesnickými uličkami, jimiž byly zevrubně prověřeny schopnosti řidičů našich autobusů, zjevilo na planině jako nějaký z vesmíru spadlý artefakt. Celý koncept pochází (především) z hlav několika místních vinařů, kteří svou progresivitou silně překračují hranice regionu, země, a dost možná i kontinentu. I jim vděčí Rakousko za vítězný a neochvějný návrat na výsluní vinařského světa, i oni pomohli překonat dědictví předsudků po zdrcujícím dopadu „fridexové aféry“ z minulého století.

 

Loisium - jeden název pro všechno, co si okolo vína umíte představit. Architektonicky ojediněle řešené ubytování, vinné lázně, špičková gastronomie postavená na víně, rozlehlé historické vinné sklepy, naučná stezka výroby vína a tradičních odrůd, vinotéka hrdě prezentující místní výrobce a ještě mnohem více. Ale především dotažené maličkosti, které potěší. Když jsme po příjezdu zatoužili vydat se na první vinařský „průzkum“ terénu, namísto rozpačitého kývání hlavou nás v recepci zahrnuli informacemi, mapami, telefonními čísly a dobrými tipy. S ohledem na „pokročilý“ čas (19,00), kdy již nebylo možno navštívit (bez předchozího objednání) žádného konkrétního vinaře, jsme velmi ocenili doporučenou „Heurigen“, kde velmi mile překvapili. Kvalitou vín, šíří nabídky a především nečekaně dobrou úrovní servisu. Sklo, jímž nešetřili, mnohý český milovník vína patrně ani nevlastní, natož aby jej očekával v podniku, jehož podobu si při vyřčení pojmu „vinárna“ vybaví.

 

Ochutnali jsme :

 

85 Grüner Veltliner 2006, Ried Löss, Weingut Hiedler

87 Grüner Veltliner 2006, Ried Spiegel, Weingut Hiedler

83 Sauvignon blanc 2006, Ried Steinhaus, Weingut Hiedler

83 Riesling 2006, Ried Steinhaus, Weingut Hiedler

83 Riesling 2006, Ried Hochstrasse – Heiligenstein, Weingut Kirchhofer

81 Tintored 2004, (Zweigelt – Portugieser – Blauburger), Weingut Hiedler

83 Zweigelt 2004, Weingut Hiedler

 

 

Následující den začal v obvyklém pracovním duchu – generální zkouškou, okořeněnou již zmíněnou abdikací šéfdirigenta. Ani v Graffeneggu ale nevymizela vinná stopa – vždyť je situován na pomezí oblastí Kamptal a Donauland (dnes možná již nově – Wagram)! Metternichovský zámek disponuje vlastním vinařstvím (byť není součástí jeho komplexu) a ve známost vešel též velmi netradičními sklepy. Lahve vína odpočívají v hrobce namísto nebožtíků! Těm, kdož by pátrali po původu případných živočišných aromat zdejšího vína, budiž řečeno pro uklidnění, že hrobka nikdy nesloužila zamýšlenému účelu:-)

 

Již při mé první návštěvě Graffeneggu (s Tonkütler Orchester Wien) vydaly zámecké sklepy zajímavé tajemství: bobulový výběr Müller Thurgau ročníku mého narození – tedy 1979. Přestože tato odrůda málokdy zrodí velká, nadto pak dlouhověká vína, tento exemplář uchvátil, a nikoli pouze proto, že jsem jeho sourozencem. Olejnaté, ušlechtilé, barvité a komplexní víno má i po tolika letech svou jistou budoucnost. K mání navíc bylo za nečekaně nízkou cenu - téměř si nezadala s mladými víny v nabídce! A tak, zatímco jsem seděl na pódiu, ochotný kustod orchestru podle mých instrukcí vybíral v zámecké prodejně lahve se správnou, ještě nepříliš tmavou barvou obsahu. Tato vína se po nezbytném přezátkování (korky bylo možné vytáhnout z hrdla bez rozdrolení jen s nejvyšším úsilím) zařadila mezi hýčkané speciality mého archivu.

 

 

Čas zbývající do večerního odjezdu na koncert byl jedinou vhodnou dobou pro návštěvu některého z vinařů, proto jsme s kolegou Suchánkem po příjezdu na hotel dlouho neotáleli. Z vinařství situovaných nejblíže Loisiu nás lákal Fred Loimer . Vyzbrojeni plánkem jsme se vydali na cestu. Jenže ejhle, na klíčovém rozcestíčku nás dolů z kopce omylem svedla přesvědčivě vypadající sklepní ulička, namísto abychom se vydali velmi nenápadnou polní cestou, kterou na mapě nebylo téměř možné rozeznat. Když se po desítkách metrů, obložených většinou evidentně opuštěnými sklípky, nikde nerýsovalo něco, co by mohlo připomínat proslulý monolit vinařství Freda Loimera, propadli jsme lehké skepsi. Kalkulovali jsme s náhradním řešením – vydat se na kraj městečka, na vršek, který jsme vždy míjeli autobusem – v paměti nám utkvěly vinařské domečky nasázené po svahu jako korálky na niti. V sousedství se navíc tyčí majestátní Heiligenstein, snad nejlepší viniční trať v celém Rakousku. To ale znamenalo ještě pěknou procházku, nadto po silnici. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se s funěním vyškrábali mezi řádky vinic do kopce a spatřili ukazatel „Weigut Loimer“! Sice pořádnou oklikou, ale přece úspěšně jsme se dostali na vytoužené místo. Černá modernistická krychle intenzivně lákala k návštěvě. Naneštěstí všude pobíhali doslova mravenčím tempem zaměstnanci v plné práci – právě dojely valníky modrých hroznů a netrpělivě čekaly na vylisování. Za takových okolností se nám zdálo nevhodné rušit, kromě toho jsme na budově nemohli najít žádný bod, který by vypadal jako oficiální vstup. Jako už mnohokrát v minulosti, opět zasáhla náhoda, na kterou míváme při vinařských toulkách záhadné štěstí! Když jsme se tak motali okolo dveří (divím se, že jsme někomu nebyli podezřelí), vyšla z nich žena s dítětem, která nás krátce předtím míjela ve vinici autem. Zeptat se v takové chvíli, zda není možné do vinařství nahlédnout, to vyžaduje solidní porci čecháčkovské drzosti – ale ještě že ji máme:-)

 

Byli jsme pozváni do prostorné degustační místnosti, která tvoří z architektonického hlediska kategorii sama pro sebe. Zatímco paní obstarávala svou ratolest, obdivovali jsme strohé, avšak elegantní řešení interiéru a půdní řez vinic firmy. Za malou chvíli nás naše milá průvodkyně uvedla do sklepního království. Bez ohledu na to, jak moderní stavby stojí na povrchu, sklepy jsou historické a s výjimkou kulisy nerezových tanků si také zachovávají zcela tradiční ráz. Jsou poměrně rozlehlé, za války prý sloužily jako podzemní továrna (mohu – li se spolehnout na své znalosti němčiny). Později byly propojeny tunelem s venkovním vjezdem tak, aby byly volně přístupné mechanizaci, což si vinaři velmi pochvalují. Původně jsme nepočítali s degustací, ale poté co se z naší ochotné průvodkyně vyklubala samotná paní Loimer (no nemáme my opravdu štěstí?) a jen tak mezi řečí zmínila, že manžel vyrábí z červených vín vedle Zweigeltu ještě Pinot Noir, neodolali jsme. A dobře jsme udělali!

 

Těmito víny jsme byli poctěni:

 

86 Grüner Veltliner 2006, Terassen, Langenlois

88 Riesling 2006, Terassen, Langenlois

88 Pinot Noir 2005, Terassen, Langenlois

84 Zweigelt 2006, Kamptal

 

 

U bílých vín nadchly dokonalé, hravé kyselinky, koncentrovaná, perfektně čistá ovocnost a nepřehlédnutelná mineralita. Zweigelt lehce bodově ztrácel pro kratší tělo a méně harmonie – poznamenal jsem si, že víno sice nemá úchvatnou noblesu, ale za to je noblesně poctivé. Uchvátila mě jeho extrémně mladistvá, zářivě purpurovo – fialová barva, jaká se vidí skutečně výjimečně. I v nose bylo sympatické. Je zapotřebí zmínit se i o stylu prezentace – vinař – našinec si Vás nejdříve „oťuká“ obyčejným vínem a ta nejlepší nosí na stůl až tehdy, shodují - li se jeho závěry o Vaší osobě s ideálem člověka znalého vína. To je sice částečně pochopitelné, ale nijak to neprohlubuje kvalitativní orientaci běžných zákazníků – čímž ve finále tratí zase jen sami vinaři! Zde byla hned z kraje nabídnuta vína nejvyšší řady (vinařství má v sortimentu výše už jen archivní rezervy), ačkoli jsme pro paní Loimer mohli představovat docela obyčejné „obejdy“ z Východu, o jejichž vinařském entusiasmu a vědomostech mohla předem stěží něco tušit. Nadto jsme byli také férově upozorněni, že Zweigelt, který jsme chtěli poznat až po přechutnání prvních třech vín, nepatří kvalitativně do stejné kategorie. S touto praxí jsme se setkali i předchozí večer v Heurigen – raději nás po upozornění nechali odejít spokojené, než aby na nás za každou cenu ještě pár Euro uškudlili! Králem degustace u Loimerů se ovšem stal Pinot. Už ve sklepě mě zmínka o jeho produkci dosti nabudila – Pinot rozhodně není častým obyvatelem rakouských vinic, či alespoň v minulosti tomu tak nebylo. Fred Loimer je prý velkým milovníkem této odrůdy a chtěl vyzkoušet, jak si bude s místním terroir rozumět... Proč to natahovat – ten charismatický tvrdohlavec se zase trefil do černého!! Pokud svůj Pinot vezme letecky na výstavu do Burgundska, Francouzi si vyslouží podezření z podjatosti, pokud po něm na letišti v Dijonu budou vyžadovat passport! Nebo potom já nerozumím Pinot Noir...Netvrdím, že je stylovým příbuzným s Grand Cru Vougeot, nebo Gevrey – Chambertin (právě jen míra intenzity a komplexnosti nedovolila jeho hodnocení přehoupnout se přes hranici 90 bodů), jde však o dokonale čistou esenci odrůdy s nádherným vyjádřením minerality svého terroir, které jen těžko budete něco vytýkat.

 

Došlo i na bleskové seznámení se samým mistrem kouzelníkem, neustále v letu. Aniž by tušil, co jsou Ti dva za stolem zač, neváhal nás jít vřele přivítat jako své hosty. Jen neradi jsme opouštěli sympatické vinařství a litovali jsme, že nemáme více rukou - pro vzdálenost do hotelu byla i jedna bedýnka pod ramenem každého z nás dostatečným závažím. Hrozny obtěžkané keře po obou stranách polní cesty nás svedly k naplnění skutkové podstaty trestného činu – neodolali jsme a utrhli několik zralých kuliček. Patrně šlo právě o Pinot. Byl slaďoučký a úžasně lahodný. Chemický postřik? Ale kdež! Biodynamika, to je dnes písnička, která se vznáší rakouskými vinicemi!

 

 

Ačkoli jsme byli docela saturováni zážitky, v hotelu jsme přesto zatoužili ještě chvíli pokračovat po vinařské stezce. Ursin Haus na náměstí nabízel ideální způsob, jak další vinaře poznat ve zbytku času alespoň zprostředkovaně. Toto vinařské centrum je dalším z nevšedních nápadů místních. Pořádá osvětové akce, prezentuje prodejní výstavou vína většiny výrobců a především – každý ze zastoupených vinařů má jednu vybranou láhev zařazenou do samoobslužného ochutnávkového boxu. Za jednotnou cenu 10 EUR je možno ochutnat kterýkoli z cca 85 vzorků, pokud ne rovnou všechny. I tady projevili nevšední pohostinnost. Rozhodl jsem se zdržet a degustovat, zatímco kolega se chystal ke zpáteční cestě na hotel. To by ovšem nesměl přiběhnout zaměstnanec, sám velmi respektovaný vinař (ochutnali jsme jeho vynikající, medailemi ověnčené Chardonnay), s další skleničkou a slovy „samotnému člověku se nedegustuje dobře“. Tak nás velkolepá ochutnávka přišla dokonce jen na polovic! Kolega se činil, odhaduji, že ochutnal cca na 40 vzorků. Mně psaní poznámek poněkud zatáhlo za ruční brzdu a tak mohu nabídnout hodnocení „pouze“ těchto vín:

 

 

82 Grüner Veltliner 2006, Urgenstein, Weingartnerei Aichinger

81 Grüner Veltliner 2006, Steinhaus, Weingut Eitzinger

82 Grüner Veltliner 2006, Steihaus, Weingut Nostl

83 Grüner Veltliner 2006, Kittmannsberg, Weinbau Erich Kroneder

81 Grüner Veltliner 2006 „Luftikus“, Winzerhof Sax

81 Grüner Veltliner 2006, Hütbügl, Manfred Gruber

85 Grüner Veltliner 2006, Gobelsburger Steinsätz, Edmond Höfinger

85 Grüner Veltliner 2006, Zöbinger Steinjuwel, Franz Krammer

88 Chardonnay 2006, Reiberg, Wolfgang Groll

85 Riesling 2006, Heiligenstein, Familie Brandl

82 Riesling 2006, Zöbinger Heiligenstein, Weingut Bründlmayer

90 Riesling 2006, Gaisberg, Birgit Eichinger

81 Riesling 2006, Zöbing, Weingut Hirsch

84 Riesling 2006 Kabinett, Kamptal, Weingut Steininger

80 Cabernet Sauvignon 2005, Kamptal, Bruno Kirschbaum

83 Zweigelt 2004, Langenlois, Thomas Leitner

83 St. Laurent 2004, Ried Kirchgraben (Gobelsburger), Weingut Daschl

 

Pro ty, kdo by se pohoršovali nad naší pracovní morálkou zdůrazňuji, že všechna ten den ochutnaná vína jsme vyplivovali!

 

 

Po skončení koncertu jsme s kolegy na hotelu (bez vyplivování:-) ) ochutnali z nakoupených zásob:

 

81 Grüner Veltliner 2006, Alte Reben, Wechselberg, Weingut Baumgartner

87 Grüner Veltliner 2006, Kamptal, Familiengut Rosner

 

 

Po návratu domů do Čech potěšil ještě:

 

87 Zweigelt 2003, Grande Reserve, Kamptal, Weingut Oskar Hager

 

 

Za dva dny v Langenlois jsem ochutnal jediné podprůměrné víno (Rivaner, diskvalifikováno, vyřazeno z hodnocení), pár poctivých průměrných, mnoho vysoce nadprůměrných a několik vyjímečných. Přidejte cenné zkušenosti, jak také může vypadat přístup vinařů k potenciálním zákazníkům, dojem ze způsobu společné prezentace a podpory, přírodní krásy kraje... Sečteno a podtrženo – vysoce vydařená vinařská výprava a pobídka k zamyšlení. Naši sklepmistři umí bezpochyby vytvořit velká vína (viz Hodnoceni vín), zrovna jako jejich rakouští kolegové. Pokud ale (vyjímky se již objevují) nedovedou zatlačit alespoň na chvíli do pozadí vlastní komerční ambice a ješitný individualismus, čert ví, jestli se o tom svět někdy dozví...