Ondřej Vrabec byl na základě úspěšně vykonaného konkurzu jmenován interním pedagogem lesní rohu na AMU v Praze!!! V říjnu povede dva koncerty na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka!!! 16. 10. bude slavnostně pokřtěno nové CD Bendova komorního orchestru s nahrávkou virtuózního koncertu pro 2 lesní rohy F. X. Pokorného (O.Vrabec/Hana Sapáková)!!!    

Na inspekci v Novém Vinařství a.s. Drnholec


 

 

Snad nikde jinde není podzim tak poetický, jako ve vinici. Čerstvý, chladný již větřík se prohání opuštěnými vinohrady a rozehrává kaledoiskop uklidňujících barev zmírajícího listí. Poslední hrozny, očekávající na keřích osud ledového vína, ve které jejich nektar promění první mrazíky, zrcadlí matně paprsky slábnoucího slunce. Mezi sudy tiše šumí kvasinky v plném pracovním zaujetí a sklepními uličkami se vznáší neopakovatelná vůně rodícího se vína...

 

Nezvykle dlouho kralující podzim roku 2006 vábil do vinorodných krajů neobyčejnou silou. Výlet do Bordeaux, nabídnutý mi panem Kozákem ze společnosti Kupmeto, překazily bohužel povinnosti v orchestru. Uprostřed hektického pracovního týdne do mé e - mailové schránky elegantně vplul dopis od Ing. Lubomíra Skrývala, enologa Nového Vinařství a.s. Mimo jiných sdělení obsahoval též připomínku mého vlastního přání, proneseného při dnes již neznámé příležitosti v minulosti, totiž touhy toto progresivní a velmi úspěšné vinařství navštívit. Je největším požitkem vínomilce degustovat krásné víno a moci si současně vybavit genius loci místa, kde bylo vyrobeno. Po několika termínových změnách z mé strany, zaviněných vytížeností školní i filharmonickou, byl den D stanoven na 3. listopadu 2006. Shodou šťastné náhody se v předvečer návštěvy konala soutěžní výstava „Top 77 vín ČR“ v Brně, na které pánové Skrýval a Špalek posbírali velký počet předních medailí hned v několika kategoriích. Dostalo se mi příležitosti být tomuto večeru taktéž přítomen.

 

Po příjezdu na brněnské autobusové nádraží už na mě čekal firemní kočár závodů Škodových a za jeho volantem dobře naladěný pan Skrýval. S krátkým blouděním jsme šťastně nalezli socialisticky košatou budovu Masarykovy univerzity. Po nezbytné akreditaci nás vybavili sklenicemi s logem soutěže a zdařile provedeným katalogem v kapesní verzi. Pak jsme již bez váháni vtrhli do auly univerzitní menzy, kde soutěžní vzorky ve vojensky vyrovnaných řadách, od vítězů k poraženým, netrpělivě vyhlížely natěšené degustátory z řad široké veřejnosti. Zatížen čestným úkolem degustovat i za abstinujícího řidiče, jal jsem se zodpovědně posuzovat vína, zvýhodněn časným příchodem do sálu. Během krátké doby totiž koncentrace návštěvníků prudce vzrostla a transport naplněné sklenky od stolů se vzorky na místo, kde by bylo možné se zhluboka nadechnout a otočit na podpatku, se stal téměř eskamotérským kouskem. Nejen z toho důvodu jsem stihl ochutnat „pouze“ okolo 15 vín z vítězných příček, pro zachování společensky únosného stavu pochopitelně metodou vyplivování... Většina výrobců představila vína ve vysokých přívlastkových stupních, často se zbytkovým cukrem, proto bylo pro mě uvedené číslo limitujícím i z hlediska udržení bdělého stavu chuťových pohárků. Asi po hodině mravenčího hemžení na parketu došlo na vyhlášení vítězů soutěže a udělení diplomů. Pan Skrýval by k moderátorovi a vyhlašovateli klání v jedné osobě musel chodit tak často, že mu byly ceny předány raději všechny najednou. Před námi byla ještě dražba vín, věnovaných některými účastníky (včetně Nového Vinařství) ve prospěch dětského popáleninového centra Masarykovy fakultní nemocnice. Zprvu ostýchaví hosté brzy roztáli a tak vzduchem nezřídka létaly ctihodné částky. Pokročilá hodina nás donutila vydat se na cestu do Rakvic, rodné vísky pana Skrývala. Lubomír neváhal dát v sázku manželskou pohodu a zastavil ještě u svého pečlivě udržovaného sklepního království (toho soukromého), aby dal pražskému požitkáři příležitost ochutnat několik čerstvě dokvašených, mléčným závojem zahalených vín. Ač je před nimi ještě několik měsíců šlechtění, prozrazovala již plně většinovou esenci vinařova umu – cit pro vytváření skvěle balancovaných vín, s báječnými kyselinkami.

 

 

Předchozí den jsem vehementně vyžadoval, aby se mnou bylo zacházeno jako se zaměstnancem vinařství, ve snaze býti co nejméně na obtíž. Přece jen mému zlenivělému tělu nakonec přišlo vhod, že jsem jako host mohl vstávat o hodinu později. I tak bylo časných sedm, když dole v jídelně útulného domku Skrývalových zavoněla snídaně. Zanedlouho jsme již projížděli krajinou, nad kterou srdce milovníka vína plesá : vinice, kam oko dohlédne, Novomlýnské nádrže, Pálava, uličky se sklepy v Mikulově, známá vinařství a vinařské tratě po stranách cesty, malebné náměstíčko v Drnholci... Z malého lesíka náhle vystoupil, coby moderní artefakt, šedivý monolit budovy vinařství. V budoucnu jej čeká ještě kosmetická dostavba, ale i tak má své jisté kouzlo. Rozlehlost vnitřních prostor je překvapující a nekoresponduje příliš s dojmem z vnějšku. Převlékli jsme se do pracovního a Lubomír se pustil do každodenní rutiny. Senzoricky kontroloval obsah tanků, v čemž jsem jej nadšeně následoval. Pro případné pohoršené čtenáře zdůrazňuji, že víno se při takovém posuzování pochopitelně vyplivuje – bez toho by naše pracovní doba skončila brzy. Poznatky sklepmistra se zaznamenávají do pracovní knihy, zaměstnanci pak podle instrukcí provedou později nezbytné úkony. Pustil jsem se do horlivého fotografování, aby má návštěva byla vinařství alespoň nějak prospěšná. Úmysl být užitečným jsem stvrdil o malou chvíli později, kdy jsem, oko přitisknuté na hledáčku, ucítil dotek na svém lýtku a s řinčením skla registroval grandiózní úspěch - skopnul jsem velký skleněný odměrný válec, čerstvě naplněný moštem, připraveným k měření cukernatosti. I když Lubomír zůstal stoicky shovívavý, sebral jsem střepy a klidil se raději do jiné části budovy. Prošel jsem si celý provoz, důkladně prozkoumal technické vybavení a dopřál si další kolo ochutnávání pokladů v tancích. Mohu zodpovědně prohlásit, že ročník 2006 se vyvedl a vína ponesou to nejlepší, co může naše země nabídnout. Cenným studijním zážitkem byla degustace vín v různých stadiích kvasného procesu. Nové Vinařství vyrábí všechna svá vína z hroznů v přívlastkové kvalitě, ačkoli jsou následně deklarována jako jakostní, či dokonce zemská. Vysoce cukernaté mošty aromatických odrůd ve stavu burčáku, či ještě před ním, byly opravdovou lahůdkou. Pro návštěvu jsem si nemohl vybrat lepší dobu...

 

S příchodem dalších dvou zaměstnanců vinařství citelně ožilo. Zavrčela čerpadla, vyplachovaly se tanky pro mošt, jehož hrozny čekaly v tu chvíli ještě na vinici. Naprosto nečekaně se spustilo sněžení, které pokrylo krajinu tenkou peřinou a sběračům na trati Langewarte znepříjemňovalo a hlavně zpomalovalo už tak náročnou práci. Dopoledne uteklo jako voda, nastal čas oběda. Vyrazili jsme do Drnholce, abychom vyhledali služby příjemného hotelu na náměstí. Po občerstvení jsme pokračovali cestou vedoucí k jedné ze dvou vinic firmy - Langewarte. Jen jsem vylezl z vozu, ihned jsem si rozmyslel prvotní (pražský) nápad pomoci se sběrem. Vál ledový vítr a bez himalájského oblečení by se člověk brzy proměnil v rampouch. Pořídil jsem několik spěšných záběrů a pelášil zpět vychutnávat tepelné přednosti spalovacího motoru. Při návratu jsme učinili zastávku, která nám oběma po právu hnula žlučí. Navštívili jsme prodejnu vinařských potřeb, kde jsem hodlal zakoupit korkové zátky, jejichž výměna je v případě starších vín v archivu čas od času nezbytná. Nejen, že se nabídka omezila na zátky z drceného korku nejnižší kvality, ztěží použitelné pro vína stolní, ale skutečné zděšení v nás vyvolal až regál dovozových vín, za jejichž jakost by se styděl snad i Kaufland. Prodavačka nepochopila ironii Lubomírových dotazů směřujících ke zjištění míry zájmu místních občanů o tyto "skvosty" a ujistila nás s nevinným úsměvem, že vína jdou na dračku. Vyletěli jsme ven jako rakety. Opravdu se nacházíme v Mikulovském regionu, jehož terroir je schopen produkovat bílá vína, která nenachází lehce konkurenci i ve světovém měřítku?

 

Odpoledne jsem obětoval další sérii fotografií z provozních prostor vinařství. V podzemní části budovy jsem narazil na dva dubové sudy nestandardní velikosti. Obsahovaly červené víno – zvláštnost ve vinařství, které se specializuje výhradně na vína bílá. Recesistický popisek, vypálený do jejich čelní desky mi rychle napověděl. „Tono Vino s.r.o.“ stálo zde černé na hnědém. Tono Stano, známý umělecký fotograf, patron Nového Vinařství a spolutvůrce inovativního designového programu etiket i veškerého obalového materiálu, si tímto způsobem vybral svou odměnu v naturáliích. Vína zrála zatím odděleně – Cabernet Sauvignon v jednom sudu a Merlot ve druhém. Do budoucna se počítá s jejich scelením pro vytvoření cuveé ve stylu Bordeaux. Na Moravu trochu netypické odrůdy, že? Pochopitelně jsem se svou neodolatelnou drzostí požádal Lubomíra o ochutnávku. Jak jsme se následně shodli, ačkoli se slovinské dubové dřevo činilo, hrozny měly vysokou cukernatost a byly technologicky perfektně zpracované, výsledné víno nese jen náznak krásy šťastnějších příbuzných, zrozených na půdách Medocu. Ano, osudem Česka jsou a budou skvělá, osobitá bílá vína. Občasné zdařilé červené výjimky jen potvrzují pravidlo. Nové Vinařství si tento nezlomný fakt naštěstí uvědomilo hned v začátcích. Ty, ač datované do mělké minulosti (základy stavby byly položeny v květnu 2005, v listopadu téhož roku bylo lahvováno první víno), jsou již podloženy i značnými mezinárodními úspěchy. Zatím nejcennější trofejí vinařství je zlatá (víno Ardea) a stříbrná medaile ze soutěže v Bruselu (víno Cygnus), vinařském klání z nejprestižnějších. Jistě nejde o úspěchy poslední, s ohledem na erudici a vášeň, kterou oba pánové k vínu chovají. Po ochutnávce mi můj průvodce ochotně přiblížil technické záludnosti plnící linky. Právě v ten den jeho kolega Marek Špalek dlel v Německu, aby tam zakoupil speciální hlavu zátkovacího stroje, která umožní uzavírat vinné lahve novým typem skleněného uzávěru Vino Lok, který Nové Vinařství zavádí v ČR jako vůbec první. Bude s ním zátkována nová (odrůdová) série vín, nazvaná „Cépage“, která doplní dosavadní portfolio směsných vín „Cuveé“. Dostalo se mi cti ochutnat první tři vína této řady (Sauvignon, Muškát moravský a Pinot Noir rosé) ještě před jejich oficiálním uvedením na trh. Zvláště skvěle aromatický Sauvignon vynikal nevšední kvalitou (byl k mé velké lítosti a radosti současně vyprodán během prvních několika týdnů).

 

Venku mezitím zaměstnanci čistili techniku - mlýnek k odstranění třapin a lis. Ten již netrpělivě očekával ohlášenou zásilku čerstvě sebraného Ryzlinku vlašského z trati Langewarte, kterou umoudřené počasí konečně svolilo dokončit. Některé technické prvky ve vinařství dokážou být velmi fotogenické (šroub mlýnku). Transport však stále nikde... Vydal jsem se jen tak nalehko v plášti osvěžit do „súsedovy“ vinice přes silnici a pořídil pár záběrů, než mě vyhnal mráz. Neúprosně postupující čas kalil mé nadšené přesvědčení, že budu přítomen lisování sklizené úrody. Zakoupil jsem na památku sadu krásných sklenic Luigi Bormioli a tři láhve vítězného bojovníka z Bruselu - Sauvignonu „Ardea“ (už je podpultovým, nedostatkovým zbožím) a chystal se pomalu k odjezdu, když jsem se přece jen dočkal a na plácku před vinařstvím zahrkal starý traktor s valníkem naloženým bedýnkami, v nichž odpočívala první třetina sebrané úrody. Zaměstnanci nečekali a ihned se pustili do zpracování cenné suroviny. Odzrnit v mlýnku, naložit do lisu a už zakrátko do sběrné vany vytékaly první strůžky lahodné šťávy, kterou čerpadla silnými trubkami z inertního plastu pumpovala do tanku k odkalení. Neopomenul jsem zkontrolovat cukernatost moštu a s pocitem, že je vše i beze mne v dobrých rukách :-) jsem naposledy spokojeně usedl do firemního vozu a vydal se s Lubomírem na mikulovské nádraží. Podvečerní cesta nádhernou usínající přírodou Pálavy v lokálce směr Břeclav byla romantickou tečkou za obohacujícím dnem, za který patří Novému Vinařství velký dík!