Ondřej Vrabec byl na základě úspěšně vykonaného konkurzu jmenován interním pedagogem lesní rohu na AMU v Praze!!! V říjnu povede dva koncerty na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka!!! 16. 10. bude slavnostně pokřtěno nové CD Bendova komorního orchestru s nahrávkou virtuózního koncertu pro 2 lesní rohy F. X. Pokorného (O.Vrabec/Hana Sapáková)!!!    

Od ginu k vínu, vyrob si sám, aneb kde i ocet má třídu... Vancouver Island, Britská Kolumbie


 

 

První co musí v této reportáži zaznít, je velké poděkování Kurtu Kellanovi, bývalému sólohornistovi filharmonie v Calgary a profesoru univerzity ve Victorii. Bez jeho organizačního úsilí a neobyčejné pohostinnosti by vlastně nebylo o čem psát... Nekonala by se má pedagogicko – koncertní výprava do dvou kanadských provincií, ani žádná z cest za vínem do jednotlivých vinařství. A že o mě bylo skutečně královsky postaráno! Každou volnou chvíli jsme trávili mezi sudy a nerezovými tanky v chrámech vína, nebo u praskajícího krbu při společné degustaci nakoupených vzorků z jiných oblastí Britské Kolumbie, kombinovali je s gastronomickými kreacemi, které s neskrývanou dychtivostí gourmeta kouzlil Kurt sám, nebo jeho žena; často jsem měl problém rozpomenout se na hlavní účel mého pobytu... Cesta do Kanady navazovala na dirigentské hostování v Reykjavíku, perle vsazené do syrové, uchvacující krajiny Islandu – proto se zážitky přivezené po třech týdnech domů skutečně nedají zapomenout...

 

 

V Britské Kolumbii se rozkládá přes 6000 hektarů vinic ve čtyřech oficiálně uznaných vinařských oblastech: nejrozsáhlejším a nejstarším Okanagan Valley, jemu geograficky i klimaticky podobném Similkameen Valley, Fraser Valley v sousedství města Vancouver a konečně nejmladším Vancouver Island s přilehlými ostrovy. Společnou vlastností všech je pro kultivaci révy příznivá teplota po dobu vegetativní fáze, vyšší než jakou Evropan při představě podnebí této země očekává, ale také častý nedostatek vody v letních měsících. Na mnoha místech se nelze obejít bez zavlažování (některé oblasti Okanagan Valley jsou klasifikovány jako poušť!). O révové keře pečuje na 230 pěstitelů, úrodu zpracovává okolo 90 vinařství v rozpětí od rodinných firem s miniaturní produkcí až po velké závody. Výrobci apelace Vancouver Island spadají vesměs do první kategorie, k radosti milovníka usrkávajícího bohům ze skleničky. Těžko vyvratitelný fakt, že nejzajímavější vína obvykle vyrábějí ti vinaři, kteří se s velkou dávkou vášně i pokory starají o každý důvěrně známý keř svého malého vinohradu i soudek ve skromném sklepě spíše než o velký zisk, je zde umocněn téměř poznávacím znamením těch nejlepších podniků – ač se to zdá nepochopitelné, jejich sklepmistři přišli ke své práci z dočista odlišných oborů, puzeni obvykle touhou změnit svůj dosavadní život a pevněji spojit své bytí s kusem rodné hlíny. Není proto náhodou, že k ní chovají zvláštní úctu a snaží se jí plnou péčí vracet vše dobré, co daruje ona jim. Důsledná biodynamika má často přednost před jistotou bohaté sklizně, pokud vůbec nějaké. Při nejistých klimatických podmínkách Vancouver Islandu je to téměř extrémní přístup a některé firmy, i kvůli posledním dvěma slabým ročníkům zaplatily nejvyšší cenu. Vinaři zde ale ukrývají v rukávu i pojistky, jako například skvělá dezertní vína vyráběná z divokých ostružin a jiných bobulovin, kterých roste všude okolo tolik jako plevele. Tím jejich vynalézavost nekončí, jak ukáže následující text. Největším štěstím jsou však místní obyvatelé, patriotsky podporující své vinaře neutuchajícím zájmem o jejich vína. Na produkty z Vancouver Islandu (a Kanady obecně, s výjimkou ledových vín) za hranicemi země téměř nenarazíte, přesto je slovo „vyprodáno“ u vybraných položek vinných lístků i v případě nejnovějších ročníků téměř obligátním údajem.

 

 

První navštívené vinařství, Alderlea Vineyards (Alderlea je původní název blízkého městečka Duncan) přesně naplňuje výše uvedená specifika. Manželé Dosmanovi se rozhodli změnit od základu svůj společný život, odstěhovali se na venkov a ve zvlněné krajině Cowichan Valley (místa s nejvyšší průměrnou roční teplotou v celé Kanadě) zakoupili u jezera Quamichan pozemek bývalé farmy se zchátralou stodolou, kterou přestavěli na malé vinařství. Vysadili 10 akrovou vinici, nakoupili vybavení a pustili se do tvrdé práce s nejistým výsledkem. Přálo jim štěstí a hned první ročník, kdy révy vešly do plodnosti, se skvěle vydařil. Nadto se mikroklima vinice ukázalo velmi vhodné pro vysoce jakostní odrůdy jako jsou Pinot noir a gris, Chardonnay, Pinot Auxerrois, Viognier, Merlot a Cabernet Sauvignon. Zrají na různých stanovištích mírně skloněného pozemku podle daného typu podloží, jež kolísá od lehčích půd s podílem vápence v horní části až po těžší jíl v části dolní. Pěstování později zrajících odrůd je možné i díky zlepšováku pana Dosmana - na keře umísťuje jakýsi malý fóliový pařník, čímž se mu daří urychlit počáteční vegetativní fáze. Ve vinici nechybí ani odrůdy vhodné do chladnějšího klimatu, jako je Bacchus, či hybrid Maréchal Foch.

 

 

Ochutnali jsme (vlastní hodnocení ve stobodové škále je uvedeno před názvem vína):

 

91  Heritage Hearth (port style) 2004, Vancouver Island, British Columbia
88  Pinot gris 2007, Vancouver Island, British Columbia
85  Pinot noir 2006, Reserve, Vancouver Island, British Columbia
84  Fusion 2006 (Cabernet Sauvignon / Maréchal Foch), Vancouver Island, British Columbia



Bílá vína byla bohužel vyprodána, jediného zástupce v hodnocení se nám podařilo sehnat až při cestě zpět ve specializovaném obchodu motelu sítě Best Western, jehož správce je široko daleko respektovaný znalec. Avšak velkolepý Viognier, silně vzbuzující mou zvědavost, byl již dávno rozebrán do soukromých sbírek...



Vinařství Venturi Schulze, narozdíl od předchozího, které v bludišti křivolakých silniček bez rady místních najdete ztěží, je situováno v těsné blízkosti hlavního silničního tahu, protínajícího ostrov od severu k jihu. Nepravděpodobná poloha pro vinařství - napadne vás u vstupu do velkého průseku v lese, kam zaznívá hukot dopravy. A přece se zde rodí excelentní víno, všechny révy jsou pravokořenné a původní parcela z roku 1988 je dokonce klasifikována jako bezvirová, čímž se může pochlubit jen málokterý pěstitel. Přitom toto místo bylo vybráno téměř náhodou, bez předchozího, natož důkladného průzkumu půdní a klimatické vhodnosti. Majitelé Giordano Venturi a jeho žena Marylin  silně zariskovali, když při společné dovolené ztratili hlavu i srdce pro tento kus země a rozhodli se zde zasadit révu. Následné geologické sondy nedávaly vůbec dobré naděje, ba dokonce svrchní vrstva půdy se kvůli svému PH ukázala pro pěstování révy téměř nevhodná. Majitelé se ovšem nevzdali a pokusně vysadili zmíněnou 5 akrovou vinici širší škálou odrůd (mimo jiné Pinot noir, Pinot gris, Pinot Auxerrois, Madeleine Sylvaner, Siegerrebe, Schönburger, Ortega a Kerner), aby ověřili případnou schopnost vyzrávání některé z nich i v těchto nepříznivých podmínkách. Vinice přes tehdejší sucho překvapivě dobře prospívala. Brzy se ukázalo proč. Na pozemcích pracovala bioložka, jejímž úkolem bylo zjistit ze vzorků dlouho rostoucích rostlin (v tomto případě lišejníků parazitujících na starých stromech hlubokého lesa) případný negativní dopad spadu z automobilové dopravy. V blízké rokli nalezla odhalený půdní profil, provedla analýzu a shledala, že pod svrškem vinařsky málo vhodné půdy leží vrstvy vápence a jílu. Réva stresovaná bojem o vodu prorostla svými kořeny do této části a našla vhodné podmínky pro svůj život. Proto majitelé dodnes své vinice nezavlažují ani v období největšího sucha. Pečují o ně striktně organickým způsobem a velmi úzkostlivě je chrání před zanesením jakékoli infekce. Později, v roce 1999 přikoupili ještě 15 akrů půdy od svého souseda. Materiál z této části pozemku se nesmí dostat do původní parcely a naopak. Proto je vstup do areálu možný pouze na objednání a za doprovodu majitelů. V našem případě se tohoto úkolu ujala šarmantní dcera Michelle. Při procházce vinicí nám vedle nesmírně zajímavých pěstitelských zkušeností předávala i neuvěřitelné příhody, které zde zažívají při boji s nejrůznější přírodní havětí od medvědů a jelenů, přes mývaly a krtky, po ptactvo a sršně, ale také s předsudky vůči další fauně ze strany (převážně) indického týmu pomocných sil. Prý je někdy těžké uchránit vinice dle shora uvedených pravidel, když vzduch prořízne hysterický jekot a některá z žen oblečených v sárí se dá na úprk směrem k hlavní bráně, protože u keře objevila neškodného malého zahradního hada, nebo jí ze zeleně listoví skočila do obličeje žába stejné barvy:-) Skoro nás smíchy bolelo břicho, když jsme polní cestou mezi řádky kráčeli zpět k octárně.

Teď si asi myslíte, že dále žertuji... Ale kdež! I když budovu octárny (původní objekt vinařství) drží z pochopitelných zákaznických důvodů hezky v odstupu od výroby vína, skutečně zde produkují ocet. A ne ledasjaký! Pravé aceto balsamico (di Canada)! Giordano, jak již jeho jméno naznačuje, je původem Ital  ze Spilamberta (Modena), rodiště této jedinečné lahůdky. A tak si domácí tradici přinesl s sebou. Jeho balsamico je tak dost možná jediným klasickou metodou produkovaným octem mimo oblast svého vzniku a je skutečně vynikající. Tak skvělý, že jej při degustaci podávají na lžičce na úplný konec ochutnávky po svých lahodných vínech! I o detailech výroby octa jsme dostali vyčerpávající informace, prokládané pikantními historkami – například o tom, jak občas z parkoviště prchají vyděšení zákazníci, kteří se domnívají, že u octárny přistálo UFO – to když majitelé vyjdou v dýchacích maskách ze sklepa, kde jsou uloženy tanky se surovým octem, prvním stupněm výroby balsamica. Výpary jsou zde tak silné, že člověku poleptají sliznice i oči a záhy mu přivodí smrt. To v prvním patře, kde jsou uložené soudky různých velikostí z rozličných druhů dřeva (třešeň, akácie, kaštan atd) je vůně již velmi příjemná, navinule nasládlá. Marilyn přesto nechala pro jistotu pootevřené dveře, což brzy neuniklo jejímu otci a přišel ji za to (spíše naoko) pokárat (ve skladu soudků se totiž záměrně udržuje vyšší teplota, aby bylo podpořeno vypařování - hlavní princip zahušťování této drahocenné tekutiny). My jsme díky tomu dostali příležitost se s ním poprvé seznámit. Je to vtipný a rázovitý chlapík s velkým osobním kouzlem. I on se dostal k vinařství velkou oklikou, skrze dráhu železničního technika a pedagoga výpočetní techniky, i když se mu coby hobby věnoval již odedávna. První sérii octa založil ještě kulturou dovezenou z Itálie, zachovává tak linii tradice - i každému narozenému dítěti v rodině připraví soudek balsamica, aby společně zráli. Nejstarší místní ocet je z roku 1970. Má úžasně viskózní strukturu, mimořádně komplexní chuť a silně krystalizuje. Každý z nás byl na odchodu u dveří poctěn jednou miniaturní kapkou na hřbet ruky k olíznutí a byl to zážitek!

 

Nemenším potěšením bylo také posezení s majiteli v degustační místnosti, sloužící patrně i jako obývák rodiny, soudě dle vybavení. Jsou zde zřejmě zvyklí dělit se se zákazníky o všechno:-) Přinejmenším o svůj drahocenný čas – naše návštěva trvala několik hodin a po celou tu dobu jsme byli vskutku hýčkáni, ať už informacemi, či vínem.

 

 

Ochutnali jsme (Zweigelt a Schönburger až později, z nakoupených zásob):

 

 

90  Brandenburg No. 3 (Madeleine Sylvaner, dezertní) 2007, Vancouver Island, British Columbia

89  Pinot noir 2006, Vancouver Island, British Columbia  

88  Nero di Colina 2006 (Zweigelt), Vancouver Island, British Columbia

88  Brut natural 2006, Vancouver Island, British Columbia

84  Millefiori 2007 (Siegerrebe/Ortega), Vancouver Island, British Columbia

83  Schönburger 2007, Vancouver Island, British Columbia



U tak lahodných moků se dobře povídalo! My s hostiteli sdíleli vášeň pro víno a oni na oplátku svou lásku k hudbě (viz jméno dezertního vína!). Ideální symbióza...Zaujaly mě velmi netradiční uzávěry vína – Giordano v propagačních materiálech vysvětluje, že po vynaloženém úsilí na vinici a ve sklepě nemíní důvěřovat nevypočitatelnému kusu kůry v hrdle. Nevšední je i způsob, jakým zde vína plní do lahví. Využívají služby pojízdné láhvovací linky instalované v návěsu kamionu. Ten dle potřeb daného výrobce přijíždí do vinařství v dohodnutý den a hodinu.  Po vínech přišla na řadu „lžičková“ degustace – nejprve lahodný sorbet z verjusu, šťávy z nezralých zelených hroznů a nakonec – již zmíněné božské balsamico... Lahůdková výprava nás doslova napěchovala dojmy.



Návštěvou Chalet Estate Winery (nyní Muse Winery) o dva dny později jsme zahájili sérii výprav do blízkého okolí mého dočasného útočiště. Poloostrov Saanich hostí nejen několik vinařství, ale shodou šťastných okolností i krásný dům Kurta Kellana. Byli jsme dopředu objednáni, proto nás poněkud zaskočila zavřená vrata objektu. Do toho spustil déšť koncert jemných rytmů na střeše našeho vozu. Propadli jsme lehké skepsi a následně i rozhořčenosti. Trpělivost se ale vyplatila, majitelé přijeli asi za čtvrt hodiny s omluvou na rtech – bylo nutné neodkladně navštívit lékaře s jedním z dětí. Pan Peter Ellmann se nás ihned ujal a vedl naše kroky do svého království. Ochotně nám představil své technické vybavení v čele se strojem na šetrné odstraňování třapin. Při výrobě některých červených vín (Pinot Noir, Cabernet Sauvignon aj.) zde propagují metodu karbonické macerace (vnitřní kvašení celých neporušených bobulí v tanku pod ochrannou atmosférou vznikajícího CO2). Ta dovolí extrahovat z bobulí mnoho ovocnosti, ale jen málo tříslovin. Další zastávkou byl barikový sklep. Cesta vedla přes rozsáhlý prostor, využívaný ke gastronomickým akcím a také ke koncertům. Majitel je velký milovník hudby, velmi jej proto potěšila upřesňující informace o naší profesi. Ihned byla ruka v rukávu a vyslovena myšlenka budoucí spolupráce. Ve sklepě vedle sudů a již naplněných lahví odpočívá také soukromá rezerva vinaře. Vzbuzovala mou upřímnou závist:-) Není divu, vždyť některé „kousky“ jsou snem každého milovníka a sběratele. Za všechny jmenuji bedýnku šampaňského 1983 z vinice Clos de Mesnil legendární firmy Krug, či nejedno burgundské Grand Cru v lahvích skutečně velkých objemů a stáří. Jediné, po čem jsem toužit nemusel, byla bedna slovenského piva Zlatý Bažant:-)

 

Na „suchu“ nás zde nenechali. Ochutnali jsme:


88  Viognier 2008, Okanagan Valley, British Columbia     
87  Pinot gris 2007, Vancouver Island, British Columbia
87  Cabernet Sauvignon 2005, Osoyoos, Okanagan Valley, British Columbia
86  Cabernet Sauvignon / Cabernet Franc / Merlot 2005, Okanagan Valley, British Columbia
85  Fumé blanc 2008, Okanagan Valley, British Columbia
82  Syrah 2005, Okanagan Valley, British Columbia
76  Bacchus 2007, Vancouver Island, British Columbia



Z hodnocení je patrné, že většina hroznů pochází z oblasti Okanagan Valley a do vinařství se přiváží temperovanými kamiony. Snazší to mají s úrodou z maličké vinice situované hned naproti přes silnici. Ta je v majetku sousední vyhlášené restaurace, usazené romanticky u mořské pláže. Chalet Estate Winery pro ni z těchto keřů vyrábí vlastní gastronomickou řadu vín.

 

 

 

Dva předposlední dny mého pobytu byly požehnány absencí jakýchkoli pracovních závazků a tak jsem se na vinařské zážitky těšil snad více než předtím.  Bohužel jich na nás již mnoho nečekalo, alespoň co se kvality ochutnávaných vín týče.

 

První zastávkou byl malý obchůdek s tajemným názvem Gartley Station – personal wine preparations. Podniky toho druhu nejsou na ostrově ani v celé Kanadě něčím ojedinělým a chytře využívají skutečnosti, že na prodávaný alkohol je v zemi javorového listu uvalena drastická daň. Přichází s vtipným řešením, které jako by z oka vypadlo praxi za prohibice v USA, kdy pěstitelé hroznů zasílali zákazníkům nezkvašenou hroznovou šťávu s důrazným varováním na obalu „Nepřidávat kvasinky, zkvasilo by na alkohol!“... Dnes si může každý kvasit zakoupenou šťávu zcela legálně, a to buď doma, nebo v temperovaném skladu podniku. Nabízí zde celou řadu moštů balených v BiB (Bag in Box), pocházejících z nejrůznějších odrůd a oblastí světa. Kdo má zájem, může pro zrání zakoupit i barikový sud, třeba společně s kolegy. Máte raději pivo? I na takové tady pamatují. Smysl toho všeho, kromě potěšení pít „vlastní“ produkt? Ušetříte! Otázka zůstává, za jakou cenu... Ochutnal jsem tři vzorky, nebyly špatné, ale šlo o standardní jednoduchá vína, která neurazí společnost přátel u grilu. Domnívám se, že za kvalitu je lépe si připlatit.

 

 

 

Neplatí to ovšem vždy. Marley Farm Winery o pár desítek metrů dále je dobrým příkladem. Nachází se v současnosti v nelehké situaci s nejasnou perspektivou budoucnosti. Majitelka údajně chystá odprodej části pozemků. Snad i proto nabízejí své tenčící se rezervy příliš tenkých vín za neúměrně tlusté ceny...


Ochutnali jsme:

 

79  Pinot grigio 2003, Vancouver Island, British Columbia
78  Pinot noir 2003, Vancouver Island, British Columbia


plus dvě ovocná, neročníková vína – z malin a „solera“ styl z kiwi.



Vína nebyla vyloženě slabá, jen silně přeceněná. Větší důraz zde zřejmě kladou na pohodu doprovodných společensko - gastronomických akcí v jamajském „rasta“ stylu (dle prezentace na webu), než na prvotřídní vinohradnicko – sklepmistrovský um... I když bych nerad byl zaujatý a nepřesný ve svém hodnocení, nezatoužil jsem pro tentokrát dát jejich produkci další šanci a zakoupit nějakou láhev s sebou – třeba vlajkové červené cuvée Agria za 40 dolarů (více, než cena kteréhokoli ze špičkových produktů vinařství Alderlea!). Mou nechuť znásobila též striktně zamítnutá prosba o prohlídku provozu (asi tam mají nějaká tajemství...) - i když musím přiznat, že jsme nebyli předem objednáni. Stačilo však jen otevřít dveře, nikdo nežádal jakýkoli výklad, pouze krátké nahlédnutí do prostor výroby vína, vzdálených navíc pouhé tři metry od stěny degustační místnosti... Zaplatili jsme svých 5 dolarů za ochutnávku, slušně se rozloučili a mazali rychle pryč.


 

Exaltovaní jsme se však nevrátili ani z vinařství Church & State Winery, kde jsme zastavili vzápětí. Jedno se mu upřít nedá, jde o moderní, trendy podnik se skvělým zázemím pro hosty - designově osobitou degustační halou s restaurací, působivými externími kulisami barikových sudů, impozantního lisu a kvasných tanků, velkým parkovištěm, vyhlídkovou terasou a udržovanou vinicí. Ta zřejmě zatím slouží jen pro okrasu, neboť hrozny jsou dováženy ke zpracování z Okanagan Valley. Vinařství je největším v apelaci Vancouver Island a umí se podle toho chovat. Každá druhá položka na vinném lístku se chlubí třemi až padesáti tisíci medailí a jako náhodou je u těch nejvychválenějších téměř vždy uveden údaj „Sold out“. Ano, děláme skvělá vína, ale ne pro Vás... Výčet doplňují senzorické poznámky jakéhosi (stále stejného) respektovaného odborníka. Pravděpodobně nemám na vína talent a jistě jen proto jsem v nich nebyl schopen dohledat všechny ty uvedené květnaté nuance,  zato však můj selsky neotesaný jazyk velmi přesně rozeznal stále dokola se opakující handicap – příliš vysoký, neharmonický alkohol u všech testovaných červených vzorků bez vyjímky a jakousi unifikovanou (kvasinky?) univerzálnost vín bílých. Možná se mýlím, ale jestliže mají Pinot gris i Gewürztraminer, vína (v klasickém provedení) obvykle stojící téměř na protipólech, veskrze identickou ovocnou bázi vůně i chuti, intenzitu těla i strukturu kyselin a liší se snad jen sotva patrným tónem mandlí a marcipánu u Pinotu a závanem růže u Tramínu, asi vše není úplně jak má být... Nemohu však popřít, že všechna vína byla čistá, moderní, svěží, atraktivní svým způsobem, a barikové Chardonnay (jež se mi obecně dosti zajídá) mělo dokonce nesporný šarm. K přesnému soudu by asi bylo zapotřebí ochutnat celou produkci, ale hledě na všechny ty zlaté a dvojité zlaté medaile u vín tekoucích do mé sklenice, myslíce na jejich ceny a vzpomínaje na úsměvné, skromné mávnutí rukou ve vinařstvích Alderlea i Venturi Schulze při dotazu ohledně případného zájmu o export, nemohl jsem si nepřipomenout praxe soutěží hudebních i vinařských a ruského hesla „nas mnógo“...

 

 

Zde jsou místní reprezentanti:



88 Chardonnay 2006, Gravelbourg Vineyard, Okanagan Valley, British Columbia
83  Syrah 2006, Okanagan Valley, British Columbia
82  Pinot gris 2008, Okanagan Valley, British Columbia
82  Gewürztraminer 2007, Okanagan Valley, British Columbia
82  Merlot 2006, Okanagan Valley, British Columbia
80  Merlot / Cabernet 2006, Okanagan Valley, British Columbia



Vinařství se vedle hlasitě deklarovaného uznání odborných kruhů těší zřejmě i velké přízni místních obyvatel. Než jsem stačil dopsat podrobnější hodnocení uvedených vzorků, široký barový pult se zaplnil příchozími a mladý šarmantní barman se musel pěkně otáčet. Přesto stíhal vydávat neochvějné premisy k nabízeným vínům, nad nimiž paní sedící po mé levici, co pro začátek degustace zvolila Syrah, aby labužnicky pokračovala k Pinot gris, uznale pokyvovala hlavou. Budoucnost tu září úspěchem! Nebo úspěch budoucností?


 

Výpravy do Winchester Cellars jsem nemohl téměř dospat. Nejen proto, že bylo posledním podnikem, který jsme měli před mým odletem do Evropy navštívit, ale slibné byly i ostatní indicie. Předně jejich vinohrad „Barking Dog Vineyard“ patří mezi certifikované organické pozemky Britské Kolumbie, dále to byl právě spolumajitel této domény, doktor Bryan Murray, kdo dal mému hostiteli v předstihu cenné (a platné!) tipy na ta nejzajímavější z navštívených vinařství, v sortimentu se vyjímaly slibné Pinot noir z malých šarží a vinic v Okanagan Valley a pak, celý areál má zvláštní domácké kouzlo. Velký milovník ginu Kurt také větřil zajímavé poznatky, neboť Dr. Murray se na výrobu tohoto destilátu specializuje. Dorazili jsme v 10,30, přesně jak jsme byli objednáni. Budovu vinařství, tedy spíše chatku jsme však zastihli opuštěnou. Jak jsme se tak poflakovali po pozemku, z garáže vedlejšího domku za námi vyšel mladý chlapík. Trvale zde prý žije a stará se o vinici. Zatímco se družně bavili s mým kolegou, vyrazil jsem pořizovat fotografie mezi řádky révy a záhy pochopil, jak vinohrad přišel ke svému jménu. Namířil si to ke mně, spíše krokem než během, štěkající retrívr, jenž se při vší té činnosti a 13 letech věku chudák mohutně zadýchával. Na dvě štěknutí vždy dva sípavé nádechy - až mi ho bylo líto. Ale navzdory stavu statečně bránil své panství! Když ke mně po delší chvíli dokonale vyčerpaný konečně dorazil, přísně si mě prohlédl a klátivým krokem doprovodil zpět na veřejně přístupné prostranství. Tam zrovna zabrzdil vůz Dr. Murraye.
 
Přesunuli jsme se společně do degustační místnosti, kde nám nabídli všechna svá dostupná vína (Ortegu ještě z tanku):


79  Pinot gris 2007, Saanich Peninsula, Vancouver Island, British Columbia
78  Ortega 2007, Barking Dog Vineyard, Saanich Peninsula, Vancouver Island, British Columbia
76  Pinot Noir 2006, Black Sage Bench, Okanagan Valley, British Columbia
74  Cabernet Sauvignon 2004, Sharp Rock Vineyard, Okanagan Valley, British Columbia
73  Pinot Noir 2005, Sharp Rock Vineyard, Okanagan Valley, British Columbia



Něco tady nehrálo! Bílá vína byla tenčí, jednoduchá, s velmi vysokou kyselinou, která by je téměř předurčovala coby základ pro šumivé víno, ale při jisté shovívavosti přijatelná. První Pinot Noir měl v nose ještě relativně typickou ovocnost, ale byl pokažený jakousi nečistou zemitostí, patrnou oxidací, vyšší kyselinou, madeirovou koncovkou a především naprosto nevyhovující čirostí (tedy spíše zakaleností). Ptal jsem se po době otevření láhve. Prý včera. Divné... Druhý Pinot. Silně zamlžená jiskra, nečistá, oxidativní, téměř infikovaná vůně, v chuti rozhozené, kovové, kyselé, krátké a opět lehce připálené v závěru. Vybavil jsem si sudy složené venku pod chatrnou dřevěnou stříškou. Snad ta vína neskladovali tam, pod sluncem?! Neustálé okolní změny teploty způsobí rozpínání a opětovné smršťování obsahu sudu a k vínu se tak dostává neúměrné množství vzdušného kyslíku, nemluvě vůbec o škodlivém vlivu tepla. To by vysvětlovalo i ony madeirové noty... Obsluhující zaměstnanec odpověď neznal a Dr. Murray byl plně zaměstnán houfem kvokajících novinářek z jakéhosi plátku. Přijely neplacenou ochutnávkou odhalit tajemství výroby ginu a destilátů, o nichž pak budou zasvěceně psát. Občas ke mně zalétl některý z dotazů - byly to opravdové perly! Kolikrát už jsem tohle u „profesionálů“ z médií zažil? Škoda ztrácet slova... Poslední vzorek vína – Cabernet jsem šel ochutnat raději na terasu. Nechtěl jsem dále poslouchat ten mumraj a také trápit majitele očekávanými projevy znechucení. A bylo to dobré rozhodnutí... Víno mělo sice trochu lepší vzhled než předchozí vzorky a vůně i přes zjevnou oxidaci prozrazovala jisté pozůstatky někdejší možné finesy, v chuti však bylo extrémně krátké, nečisté, rozhozené a kyselé. Kroutilo mi hrdlem i celým tělem a závěr ochutnávky proměnilo v mimické představení plné bolestivých grimas. Shrnuto – vinařský průšvih...

 

Pak mi nalili první destilát - Eau de Pinot noir. Polovinu jsem hned vybryndal při reflexně podmíněném pokusu o zatočení obsahem velmi mělké miskovité sklenky. Po druhé jsem byl již opatrnější, to se podával Eau de Viognier. Oba čisté, svěží, vysoce ovocné, harmonické, nečekaně jemné a s jasnou třídou! Skvělý gin nakonec. Byl jsem z toho zmatený...

Novinářky v povzbuzené náladě konečně odjely. Oddechli jsme si zjevně všichni. Dr. Murray se na mě přes dubový pult zkoumavě zadíval co říkám na degustaci. Bylo mi tak hloupé zkalit přátelskou atmosféru! Ale milosrdná lež mi připadala jako ještě horší volba... Začal jsem velkou chválou o destilátech. Pak jsem se otočil k vínům, nadechl se a ... V mžiku byla pravda venku! Vrátil jsem doktorovi pohled – v první moment jsem měl dojem, že jsem ho ranil, ale rychle mě vyvedl z omylu svým vysvětlením. Vše je prý „mistrovským opusem“ dnes již vyhozeného sklepmistra. Nedbal na hygienu ve sklepě a tak jeho vína sice hned při uvedení na trh získala dobré hodnocení, ale po nějakém čase stráveném v láhvích se bohužel zvrtla. Bílá posledních ročníků dokázali včasným zákrokem ještě zachránit, ale červená jsou pokažená ve všech šaržích a vinařství zůstalo nezáviděníhodné dědictví v podobě značných zásob neprodaných lahví. Tak je vystavuje na pultě vedle ginu a občas nějakou udá novinářkám:-) Teprve v tu chvíli jsem pochopil smysl strohé, vlastně jediné informace na stránkách Winchester Cellars: rozhodli jsme se dát si od výroby vína na čas pauzu a věnujeme se nyní produkci ginu. To je pro vinařství patrně jediná šance, jak časem obnovit důvěru v dříve ceněnou značku.

Dále už návštěva nabrala báječný spád. Dr. Murray se pochlubil svým destilačním Mercedesem v suterénu a chrlil na nás jednu zajímavější informaci za druhou. Zážitkem bylo ochutnávání jednotlivých šarží čerstvě vyrobených destilátů z nejrůznějších odrůd, porovnávání chuťových nuancí výstupů z jednotlivých fází destilace (úkap, dokap atd.), i náhled do umění spojování destilátů ve směsi. Normálně při návštěvách vyplivuji i vína, ale tady už šlo doslova o život:-)

 

Takovou tečku výprav za vinařstvími apelace Vancouver Island jsem skutečně nečekal! I když měl jsem, protože překvapivých objevů bylo během mého pobytu učiněno hodně. A především i zde, bůhví po kolikáté už, se potvrdila stará zkušenost – vinaři vášniví a pokorní ke své práci dělají skvělá vína i na místech, která „velký“ svět zatím odmítá brát plně na vědomí.