Ondřej Vrabec byl na základě úspěšně vykonaného konkurzu jmenován interním pedagogem lesní rohu na AMU v Praze!!! V říjnu povede dva koncerty na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka!!! 16. 10. bude slavnostně pokřtěno nové CD Bendova komorního orchestru s nahrávkou virtuózního koncertu pro 2 lesní rohy F. X. Pokorného (O.Vrabec/Hana Sapáková)!!!    

Reportáž z návštěv vinařství v Uruguayi


 

K nezapomenutelným zážitkům, kterými nás obdařilo putování za víny Uruguaye a o nichž se nyní pokusím vyprávět, vedla poměrně klikatá cesta. Patřím k těm nezdravě nepoučitelným optimistům, kteří věří, že se zařadí mezi pasažéry dobíhaného vlaku ještě v okamžiku, kdy je ve frontě u pokladny zastihne hvizd píšťalky průvodčího. Přesto se při zpětném pohledu nemohu ubránit něvěřícnému kroucení hlavou, uvážím - li, jak lehce, bez komplikací a ke všeobecné spokojenosti obě výpravy proběhly. Ale pěkne popořádku...

 

Vše začalo pohledem do plánu nové koncertní sezóny České filharmonie někdy na sklonku jara minulého roku. Santiago de Chile, stálo černé na bílem mezi destinacemi zájezdu do Latinské Ameriky. Vidina reznoucích vinic pod zasněženými vrcholky And rozbušila mé vinařské srdce a dokázala dokonce na chvíli zatlačit do pozadí nechutenství, které u mě obvykle provází pouhou představu mezikontinentálního letu. Vždyt Maipo Valley, jedna z nejkrásnějších přírodních scenérií spojených s vínem, je na dosah od tohoto krásného města a první řádky révy lze nalézt již na jeho periferii...Snění bohužel zanedlouho kdesi v Argentině rázně ukončila ruka manažerova, která z finančních důvodů Chile ze seznamu zemí vyškrtla. Že si na chilské vinice po zájezdě ani nevzpomenu, to jsem v tuto chvíli ještě nemohl tušit a tak jsem se postupně smiřoval s představou dalšího líně plynoucího a vyčerpávajícího zájezdu. Z vinařského hlediska nebyly perspektivní ani další, ve světě vína již značně etablované země - tedy Brazílie a Argentina.K nejbližší vinici vzdálenost tak tisíc kilometrů - a kdoví, zda by mi tam jel autobus:-)

 

K velké škodě milovníků vína se toho u nás, ale i obecně v Evropě o vinařské produkci Uruguaye mnoho neví. Jen vzpomínka, že jsem kdysi na internetu zahlédl v sortimentu některého z obchodů vínem pár vzorků z této země, mě motivovala, abych otevřel moudré knihy a hledal. Pokračuje v honbě za informacemi i v bezedné studnici internetu, došel jsem k slibnému zjištění, že centrem vinařství v Uruguayi je oblast Canelones, kraj přilehlý k hlavnímu městu země - Montevideu. Velmi dobrou službu mi prokázal (proč něco podobného nemohou za své desátky Národnímu vinařskému fondu dostat čeští vinaři??) server www.winesofuruguay.com, kde lze vedle velkého množství informací o uruguayském vinařství nalézt také kontakty na jednotlivé výrobce, kteří jsou v této organizaci sdruženi. Vytipoval jsem několik podniků s ohledem na dopravní dostupnost a kvalitativní příslib, jež jsem při prohlížení jejich internetových prezentací získal. S drzostí sobě vlastní jsem tyto nešťastníky brzy zahrnul e-maily. První odpovědi díky příznivému časovému posunu mezi Uruguayí a ČR došly ještě týž den, za pouhých pár hodin. Všechny byly kladné a neobyčejně vstřícné. Již tehdy jsem získal dojem,že lidé této země budou velmi pohostinní a přátelští. Realita na místě ještě několikrát předčila očekávání. Odpovědí se sešlo nakonec pět, všechny kladné...Období, po které vzájemná korespondence křižovala oceán, postrádá nejmenší atraktivitu, proto jeho popisu milého čtenáře ušetřím...

 

Posuňme se v čase dále. Je 1. června 2006, něco po třetí hodině. Letadlo uruguayských aerolinií se přibližuje k přistávací dráze letiště v Montevideu. Pozoruji vinohrady, jenž se rozprostírají pod námi, a daří se mi tak odvádět pozornost od počínání pilota, který se zjevně učí poprvé přistávat přímo v ostrém provozu... Nu, v lunaparku by za ten adrenalin člověk musel platit a kromě toho máme ještě týž den večer navštívit první ze čtyř vinařství! Hromová rána oznamuje, že jsme zase na pevné zemi. Při vystupování z letadla si všímám, že kolegové, s nimiž mě spojuje náplň večera, mají stejné blažené úsměvy na tvářích a nedočkavost v oku. Vyzvedávaje své zavazadlo z pásu v příletové hale zjišťuji, že o mém výletu už ví celá ambasáda (pan atašé nás přišel osobně přivítat) a že hodlá dokonce podat pomocnou ruku, neboť bude třeba zrealizovat přednostní splnění voličské povinnosti (volby v zaoceánských zemích začínají oproti ČR v předstihu). S daleko menší vstřícností se ovšem setkáváme na hotelu - je připravených jen několik málo pokojů. Nemůže za to jen abeceda, věřte mi - podle Murphyho zákona dostávám svůj pokoj, jako vůbec poslední člen orchestru, přesně čtyři minuty před hromadným odjezdem na ambasádu. Nečekaně velká účast kolegů nám kreslí další čáru přes rozpočet - do autobusu se vejde jen zhruba polovina účastníků. Bohužel ne ta naše. A to jsme měli od volební urny odcházet jako první...Čas odjezdu transferu, který má být přistaven k ambasádě, se neúprosně přibližuje. Propadáme lehké nervozitě (spojení po mobilu není funkční). Fortuna nám ale naštěstí přeje a tak vše nakonec na minutu přesně zapadá. Velký dík patří panu ambasadorovi, který po telefonu pomáhá korigovat poslední detaily. Zjišťujeme při té příležitosti, že nás spojuje stejný koníček a pan atašé mě při rozloučení obdarovává DVD s nahrávkou pořadu České televize "Putování za vínem", věnovaného tentokrát právě vinařstvím Uruguaye. Je něco kolem půl osmé a 13ti členná skupina natěšených vínomilců nasedá do miniaturního vanu. Panuje dobrá nálada, i když ve vzduchu cítím drobnou nedůvěru k událostem budoucím. Řidič uplatňuje patrné zkušenosti z rallye, cesta proto ubíhá svižně a s trochou vzrušení. Jakmile odbočíme z dálnice, po stranách se objeví první řádky révy a v dálce svítí budovy vinařství Antiqua Bodega Stagnari (v té době působilo ještě pod názvem "Del Pedregal"), i poslední skeptikové konečně začínají věřit, že výlet nebyl z mé strany kanadským žertíkem a že jedeme do skutečného vinařství (jisté informace můžete opakovat třeba donekonečna a nakonec stejně zjistíte, že polovina účastníků vlastně ani netuší, proč nasedla do vozu...). Ve vinařství se nám dostává velmi vřelého přijetí a protože noc již zahalila vinohrady rouškou temnoty, jsme uvedeni rovnou do krásné degustační haly. Jak se dozvídáme později, byla otevřena teprve nedávno a my máme tu čest být premiérovými návštěvníky. Podle všeho jsme zároveň byli vůbec první návštěvou v celém vinařství, neboť bez degustačního prostoru nebyl podnik na návštěvy do té doby připraven. Vinařstí Antiqua Bodega Stagnari je jako skvěle sehraný orchestr, ve kterém si dirigentskou taktovku předává ženský tým : paní Virginia Stagnari (šéfdirigent, majitel vinařství), paní Laura Casella (hlavní dirigent, enolog) a dcera paní majitelky (prozatím asistent dirigenta, po dokončení studií enologie se stane stálým dirigentem). Dámy vinařky odvádí skvělou práci, na kterou mohou být právem pyšné. Jen zřídkakdy při degustacích nasadí hned první vzorek vína kvalitativní laťku tak vysoko. A to vůbec nemluvím o osobitosti. Jediné bílé víno degustace, nádherně ovocité, svěží Chardonnay, s nezvyklými, nádhernými "mořskými" tóny (jód, vlhké skořápky mušlí), pocházejícími pravděpodobně z vápenité půdy, či, jak se někdy uvádí, z mořského vzduchu (vlnobití burácí pouhých pár kilometrů od vinařství), přinutilo všechny účastníky k úvahám, co můžeme očekávat, je - li celý sortiment vinařství teprve před námi. Musím přiznat, že výsledek předčil všechny představy. Můj jazýček zmlsaly takové poklady vinařského světa, jako je slavné Chateau Lafitte - Rothschild, nebo legendární australský Shiraz "Grange" (ne že bych ta vína platil...), ale musím přiznat, že tak ucelenou kvalitu výrobní řady vín od jedné firmy jsem dosud neměl možnost poznat a tento zážitek se podle mého odhadu ani hned tak nezopakuje... Zde jsou všechna vína, která jsme během naší návštěvy ochutnali (včetně bodového hodnocení):

 

86 Tannat - Merlot - Cabernet Sauvignon, particular 2005

86 Merlot, reserva particular 2004

87 Chardonay, particular 2005

87 Cabernet Sauvignon, particular 2005

88 Tannat - Merlot, particular 2005

88 Tannat, particular 2005

92 Merlot "prima donna" 2004

95 Tannat "prima donna" 2004

98 Tannat, Riserva 2004, Riberas del Santa Lucia


Vášeň pro víno a obrovská péče, která je mu ve vinařství Antiqua Bodega Stagnari věnována, je patrná z každé sklenky i z rozhovoru s vinařkami. Laura Casella podle svých vlastních slov Tannat, chloubu uruguayských vinic (původem z francouzských oblastí Madiran a Iroléquy), doslova snídá, obědvá a večeří. S téměř fanatickým zápalem hledá cestu, jak dokonalé učinit ještě dokonalejším. Nedokáži si dobře představit, co by po její Riservě mohlo ještě následovat, ale prý chystá velké překvapení, které budeme moci ochutnat nejprve za rok. Necháme se překvapit. Už teď si ale můžete být jistí - bude to trhák! K mé lítosti ve sklepě vinařství probíhala rekonstrukce a nebylo jej proto možné regulérně navštívit. Paní majitelka se ale v průběhu degustace přece jen nechala obměkčit mými prosbami a dovolila mi do tichého království vína společně s kolegou Kolářem krátce nahlédnout. Rád bych vinařství vzdal hold i za znamenitě připravený servis ochutnávky. Láhve byly otevřeny v předstihu k našemu příjezdu a vína se tak mohla optimálně prodýchat a rozvinout. Vyšší řady byly dekantovány. Chybu nemělo ani temperování vín a kvalitní, vhodné sklo. A to se nezmiňuji o skvělém pohoštění v podobě švédských stolů, jehož množství nebylo ani ve 13 lidech možné zkonzumovat. Čerstvými teplými specialitami, jimiž byly některé vinné chody proloženy, nás majitelé přiváděli do stavu vrcholné blaženosti. Celou tu dobu jste si přitom připadali jako na návštěvě u známých. S klasickými "turistickými" návštěvami podniků, jak je známe odjinud, tento večer neměl pranic společného a to až do posledního detailu. Kdyby pro nic jiného, kde jinde by jste se s majiteli mohli loučit krátce před půlnocí? Těmito atributy se návštěva vinařství Antiqua Bodega Stagnari vryla účastníkům do paměti jako nesmazatelný zážitek, na který se vzpomíná dodnes...Následující den jsme si s vinaři vyměnili role. V hledišti Teatro Solis zasedli členové rodin Pizzorno, Stagnari a Bouza a tentokrát bylo na nás, abychom prezentovali plody svého úsilí. Doufám, že i na straně vinařů zavládla spokojenost...

 

3. června 2006 nás očekával menší maraton. Vstávali jsme časně, vždyt audience v prvním z vinařství byla naplánována už na půl desátou. K dopravě jsme znovu využili služeb osvědčeného řidiče, který si na nás nejen narychlo udělal čas, ale nabídl také více než velkorysou cenu. Zrovna na čas zapískaly brzdy minivanu na plácku před vinařstvím Pisano. Dva zaměstnanci vinařství se nás hned ochotně ujali. Lehce poprchávalo a tak jsme se na vinici zdrželi jen krátce. Zajímavostí vinohradu jsou keře Tannatu, které pamatují samé začátky rodinného podniku z raných let 20. století. I ve sklepě členové mladé generace uchovávají technické vybavení po předcích. Vzniklo tak malé rodinné muzeum. Ve vinařství jsou na časté návštěvy zvyklí a tak prohlídka trochu připomínala exkurzi na zámku s průvodcem. To ovšem nic nemění na kvalitě informací, kterými jsme byli obohaceni. U jednoho z tanků jsem se setkal se zajímavostí, která upoutala mou pozornost. Do pootevřeného plnicího otvoru vedla hadička, která byla na druhé straně připojena k tlakové nádobě s neznámým obsahem. Nedalo mi to a zeptal jsem se našeho průvodce, Fabiana Houjeije, co že se to v tanku právě děje. Bylo mi vysvětleno, že ona neznámá látka urychluje vyzrávání tříslovin v mladém víně a že tuto metodu užívají u stolního vína, aby bylo dříve pitelné a tedy i prodejné. Nedá se svítit, dnešní vinaři už mají v ruce jiné zbraně, než jen motlitbu za milosrdné počasí, ať se nám to líbí, či ne. Dosud jsem se s ničím podobným nesetkal ani v odborné literatuře. Že jde o praxi užívanou naštěstí pouze v případě stolních vín, jsem se přesvědčil záhy při degustaci. Největší předností vín firmy Pisano je totiž jejich struktura. Věsměs všechna červená vína mají dosti pevnou taninovou kostru, která slibuje dobré a víceleté vyzrávání. Tím je použití zmiňované metody naštěstí vyloučeno. O dalších atributech, jako je skvělá ovocnost, mistrovská práce s barikovým sudem, komplexnost vína a další parametry, se v případě těchto vín nezmiňuji jen proto, že se to (podle dojmu, jež jsem si z Uruguaye odnesl) rozumí jaksi samo sebou...Ale zpět k otázce tříslovin. Láhve byly při degustaci odkorkovávány v okamžiku bezprostředně předcházejícímu nalití vína do sklenek. To, společně s nepříliš ideální teplotou v degustační místnosti (a možná mým, v 10 hodin ráno ještě trochu neprobuzeným patrem...) vedlo k lehkému podhodnocení vín z mé strany. Zjednodušeně, reprezentanti základních výrobních linií na mě působili trochu hrubým dojmem, proto nutně muselo dojít ke ztrátě bodů v kategorii jemnosti. I vůně byla nižší teplotou vždy trochu ustrašená. Musím ale na obhajobu cti vinařů rodiny Pisano říci, že při pražské degustaci jsem při lépe nastavených podmínkách teprve naplno docenil krásu vín, která právem získávají vavříny po celém světě. Dostali jsme příležitost ochutnat tato vína:

 

91 Petit Verdot "Reserva Personal de la Familia" 2004

91 Tannat "Et Xe Oneko" 2004, Beltza likore

90 Pisano Arret Xea 2002, Grand Reserve

89 Tannat "Reserva Personal de la Familia" 2004

86 Chardonay "Reserva Personal de la Familia" 2004

83 Torontés "Cis Platino" 2005

83 Syrah "Río de los Pájaros" 2005

82 Tannat - Merlot "Rio de la Plata" 2005

73 Cabernet Sauvignon "Rio de los Pájaros" 2005

 

S vinařstvím Pisano jsme se rozloučili až po 13. hodině. Už během dopoledne, na začátku návštěvy, začalo být více než zřejmé, že původní časový plán byl nereálný. Rodiny si naštěstí zprávu o našem zpoždění telefonicky předaly a tak jim snad nezpůsobilo přílišné komplikace. Naše další zastávka ležela jen o několik málo kilometrů dále. Šlo v tomto případě o návštěvu rodinnou v pravém slova smyslu, neboť Bodega Pizzorno je společným podnikem manželů Anny a Carlose Pizzorno. Snad nikde jinde nebylo tak útulno, jako v maličkém domečku těchto dvou nesmírně milých lidí. Jejich vinařství dokazuje, že i v malých, téměř garážových podmínkách, mohou vznikat vína světových parametrů, pokud je u jejich zrodu přítomna opravdová láska k práci a nekompromisní přístup ke kvalitě. Carlose Pizzorno tato filozofie provází každý krokem ve vinici i ve sklepě. Ve vinohradu uplatňuje biodynamické principy. U paty každého z řádků nechybí užitečná krása - růže, nejcitlivější indikátor rovnováhy v půdě. Dozraje - li v některé části vinice hrozno do optimální kvality, pan Pizzorno neváhá sklidit sebemenší parcelu samostatně. Tedy žádné globální sklízení celé vinice kombajnem. Má k tomuto účelu několik věrných spolupracovníků "na telefonu" a především pak několik menších vinifikačních tanků ve sklepě. Díky nim může zpracovávat i menší partie hroznů, které později velmi dovedně sceluje. Asembláž je vůbec silnou stránkou pana Carlose. Experimentuje s užitím dubových sudů z různých výrobních oblastí (Allier, USA a Maďarsko) odděleně na jednotlivé odrůdy a partie, čímž ve vínech dosahuje znamenité chuťové barevnosti a jemnosti. Vína rodiny Pizzorno snad nejvíce ze všech vykazovala explozivní ovocnost, kterou jsme u uruguayských vín tolik oceňovali. Především pak bodega nabízí ohromující poměr mezi kvalitou svých vín a jejich cenou. Jen pro příklad: Sauvignon blanc 2006, na jehož výrobě se podílel host z Nového Zélandu, "létající vinař" Duncan Killiner, je prvotřídním, expresivním vyjádřením této odrůdy. Snese bez uzardění srovnání s vybranými Sauvignony Nového Zélandu a francouzského Sancerre (jak při pražské degustaci uvedl odborník na slovo vzatý, velký znalec francouzských vín, pan Seidl). Základní cena takových vín se pohybuje okolo 350 - 400 CZK. Cena Sauvignonu pana Pizzorno? 70 CZK!! Pochopitelně jde o cenu platnou v Uruguayi, do okamžiku naložení vína na loď, ale i tak jde o více než senzační přístup ze strany výrobce. Bodega v současné době staví nový archivní sklep. Dosavadní reserva firmy je uložena ve starém nepoužívaném betonovém kvasném tanku, do kterého se pan Carlos, nezasažen zřejmě příznaky klaustrofobie, musel mnohokrát protáhnout strašidelně úzkým otvorem, než zde objemnou zásobu lahví vyskládal. V útulné jídelně rodiny Pizzorno jsme ochutnali:


94 Tannat "Don Próspero" Reserva 2004
91 Sauvignon blanc "Don Próspero" 2006
90 Pizzorno, Reserva (Tannat - Merlot - Cabernet Sauvignon) 2002
89 Tannat "Don Próspero" 2004
87 Tannat - Merlot "Don Próspero" 2004
87 Merlot rosé "Don Próspero" 2006

 

Čas nemilosrdně pokročil a tak jsme se neradi museli rozloučit i s těmito nově nabytými přáteli. Čekalo na nás poslední vinařství dne, Bodega Bouza. Původně dohodnutý čas návštěvy byl mezi 12 - 13. hodinou. Uznejte, nejsou - li lidé v Uruguayi pohostinní, když se naše výprava objevila na příjezdové cestě k vinařství teprve kolem šesté hodiny?

Bodega Bouza je přímo ukázkovým typem "butikového" vinařství. Krásná brána do areálu ve stylu francouzských Chateaux, "parkově" upravené vinice, velkolepě architektonicky zrekonstruovaný komplex původního starého vinařského statku. V moderní rekonstruované podobě podnik vyrábí víno teprve čtvrtým rokem a za tuto krátkou dobu se již vyšplhal mezi elitu země! V moderně zařízené, čisté, přímo sterilní kvasírně je nejnovější technologické zařízení ovládané skrze počítač. Tak si představuji pojem "řízené kvašení" :-)! Díky tomu je teplota v kvasných nádobách a další parametry, nutné pro precizní vinifikaci, pod dokonalou kontrolou. V suterénu kvasírny se rozkládá prostorný sklep se slušným množstvím barikových sudů. Reserva firmy je vtipně umístěna pod podlahu sklepa, do prostoru bývalého betonového kvasného tanku. Součástí celého komplexu je i malé muzeum historických vozidel, která patrně před desetiletími sloužila v běžném provozu tehdejšího předchůdce dnešní bodegy. Na zahradě komplexu stojí i vyřazený historický železniční vagón. Majitelé vinařství by v něm do budoucna rádi vybudovali netradiční degustační místnost. Pro tyto účely ale zatím skvěle slouží prostorná a velmi útulná hala s krbem. Zde jsme dostali příležitost poznat mimo jiné:

 

97 Tannat "A6 - parcela única" 2004

89 Tannat 2004

88 Tempranillo - Tannat 2005

82 Tannat - Merlot 2005

 

Vína vinařství Bouza jsou dokonale vybroušenými drahokamy. Všechny složky jako by byly balancovány na lékařských vážkách. I zde uplatňují nekompromisní přístup ke kvalitě výrobního procesu. Zajímavostí je například třídění jednotlivých kuliček vína na pásu (obvyklá selekce se provádí po celých hroznech, maximálně se nedozrálé části vystřihují nůžkami). Musí jít o nesmírně namáhavou, únavnou mravenčí práci.Právě takový přístup je ale tomuto vinařství evidentně blízký a kvalita vín potvrzuje, že jde o cestu správnou. Bohužel i zde přišla chvíle společného fotografování a loučení...

 

Do hodnocení musím zahrnout ještě dva znamenité vzorky firmy Ariano Hermanos:

 

88 Tannat "Don Adelio Ariano" Reserve 2004
86 Cabernet Franc 2004

 

Vinařství ochotně odpovědělo na můj e-mail, který stál na počátku realizace obou výprav, ale bohužel muselo návštěvu zamítnout, neboť k tomu není technicky uzpůsobeno. Uvedené dvě lahve jsem obdržel jako pozornost zásilkou přímo na hotel. Za sebe i za kolegy vřelý dík!

 

Vína Uruguaye nejsou v žádném případě anonymní položkou jihoamerického exportu. Přesněji, ani mezi vína okolních zemí příliš nezapadají. Nabízí vysokou osobitost a kvalitu už v cenové relaci, v níž jsou běžně zařazena vína průměrná, globálně unifikovaná. Nejsou ani typickými představiteli "novosvětského" stylu. Nepostrádají sice typickou štavnatost, ovocnost a sladkost třísla, ale chuťovým projevem se mnohem více přibližují vínům evropským. Očekávání, které ve Vás nabudí vůně, se mnohdy stočí v chuti naprosto nečekaným směrem. Jsou tajemná, svá, osobitá... Ochutnejte...