Ondřej Vrabec byl na základě úspěšně vykonaného konkurzu jmenován interním pedagogem lesní rohu na AMU v Praze!!! V říjnu povede dva koncerty na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka!!! 16. 10. bude slavnostně pokřtěno nové CD Bendova komorního orchestru s nahrávkou virtuózního koncertu pro 2 lesní rohy F. X. Pokorného (O.Vrabec/Hana Sapáková)!!!    

Tradice znovuzrozená... Vinařství v Žernosekách


 

 

Jsou adjektiva skrývající více než prostý zeměpisný údaj. Jsou adjektiva schopná vyvolat z mysli neobyčejně živé a uchvacující obrazy. Jsou adjektiva neodlučitelná...

 

 

Když se řekne žernosecké víno, snad každý se rozpomene na jeden z nejkrásnějších koutů naší země, velkolepou Portu bohemicu. Labe vyrvalo masivu Českého středohoří jeho srdce, aby dalo vzniknout dech beroucí scenérii. Znalec ví, že na strmých skalnatých terasách nad dnes již poklidně plynoucí řekou našla zásluhou francouzských cisterciáckých mnichů v dávných letech vinná réva skutečně ideální podmínky. Že Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, šedé i modré a Muškát moravský (zde tradičně nazývaný původním šlechtitelským pracovním označením MOPR, neboli Muscat Ottonel – Prachtraube), zrající v opukových sklepích zámku ve Velkých Žernosekách patří ve vydařených ročnících na kvalitativní špičku produkce České republiky. Snad jen pamětníci však spojují pojem žernoseckého vína s obcí na levém břehu Labe – Malými Žernoseky. Druhá světová válka zpečetila osudy jejích vinic i správců. Ze seznamu vinařských středisek postupem času zmizela další položka... Mohlo tomu tak být navždy, kdyby se nenašel člověk, jemuž se myšlenka vykřesat z poslední skomírající jiskřičky nový plamínek stala smyslem života. Tím hrdinou je Zdeněk Vybíral. Jeho ruce znovu okrášlily krajinu révovím, daly vzniknout nové vinařské trati a v roce 2002 vrátily Malé Žernoseky na oficiální vinařskou mapu.

 

Mé kroky do jeho říše přivedla vlastně náhoda. Zatoužil jsem zevrubněji poznat místa, kde se žernosecké víno rodí. Nejpohodlnějším a nejrychlejším spojením do Velkých Žernosek je vlaková trať Praha – Roudnice – Ústí nad Labem, vinoucí se podél levého břehu Labe. Je tedy nutné vystoupit v Malých Žernosekách a využít služeb pitoreskního přívozu. Při studiu mapy na serveru www.wineofczechrepublic.cz mě upoutal miniaturní symbol vinného hroznu u jednoho z domů v Malých Žernosekách. Otevřel jsem odkaz, který skrýval. „Vinařství sv. Tomáše, Zdeněk Vybíral“. Podlehl jsem zvědavosti a přestože byl pozdní předvečer mé výpravy, osmělil jsem se majiteli napsat e-mail s dotazem, zda se nebude druhý den dopoledne nacházet ve svém sklepě. Uvedl jsem své telefonní číslo s prosbou o případné potvrzení skrze SMS.

 

Odpověď dorazila druhý den ráno do vlakového kupé a právě včas - krátce za Roudnicí nad Labem. Cesta za žernoseckým vínem dostala nový cíl... Již v těsné blízkosti nástupiště zastávky Malé Žernoseky mě uvítaly první řádky révy, lemující cestu až do vesnice. V průvodci po vinařstvích a vínech ČR H. Baker se dočtete: „Zdeněk Vybíral si pronajal polorozpadlý Phannsmithův statek....“, ovšem reálný pohled na místě vám stejně vyrazí dech. Stejnou fyziologickou reakci zažijete během návštěvy ještě jednou - když dojde na ochutnávku. Je skoro neuvěřitelné, jak pěkná vína v tak pionýrských podmínkách vznikají. Nechybí zde sice moderní technologické zařízení (bez instalovaného chlazení), avšak první minuty procházky sklepem, kde v počátcích výroby, než se zdařilo pozastavit přístup povrchové vody, padaly stropy, prozradí nesmírné úsilí stojící za těmito produkty. Vinařství se specializuje na Pinot všech tří barev, tradice jeho pěstování je v oblasti Malých Žernosek historicky doložena. Vína byla odrůdově typická, čistá a přitažlivá – i přes málo vydařené podmínky ročníku 2008. Pinot Noir z pozdější šarže (na trhu byla v tu dobu slabší předchůdkyně), probuzený ze spánku ve dvou sudech barrique se mi při degustaci ve sklepě jevil jako dost možná nejlepší vzorek z české oblasti za poslední dobu, rozhodně jeden z těch velmi vzácných, nezapírajících stylovou příbuznost s burgundskými bratranci. Zdeněk Vybíral se mi coby vzorný hostitel věnoval téměř dvě hodiny, pečlivě zodpovídal všechny mé všetečné dotazy a otevíral jeden tank za druhým, aby mi umožnil ochutnat celou svou loňskou produkci. A jaká je to přitom operace (tanky z nepochopitelného důvodu nemají degustační ventil i ve spodní části)! Přistavit schůdky, uvolnit pneumatické utěsnění plovoucího víka, vytáhnout jeho nezanedbatelné kilogramy z hlubin 10 000 l tanku ven, nasát vzorek, následně vše zase pečlivě uzavřít a utěsnit – násobeno cca deseti opakováními... Ono stačí vidět plničku, s jejíž pomocí vinař vlastnoručně naplní asi 800 lahví(!!) za celodenní práci... Kdybych nebyl sólohornistou České filharmonie, ale fotbalistou, jehož stálé a hlavně opravdu výjimečné výkony umí naše země náležitě ocenit, koupil bych mu lahvovací linku, protože ten pohled mi trhal srdce. Tento člověk vleče sám na svých zádech krásnou tradici, jíž jsme se lehkovážně zřekli a podpory ve svém úsilí nedostane nikdy dost...

 

O to více je třeba ocenit přístup podniku, pro nějž je Vinařství sv. Tomáše sice malým, ale přece konkurentem. Žernosecké vinařství s. r. o. a především jeho majitel pan Kupsa byli a jsou pro začínajícího vinaře, původní profesí programátora výpočetního střediska, zdrojem cenných technologických doporučení. V kontextu naší země to není, domnívám se, standardní praxe... Slavné vinice v državě firmy byly dalším cílem mé cesty. Přestože hodně zblízka nepůsobí vždy ještě docela jako anglický park:-), ve své celistvé majestátnosti jsou skutečně impozantní a stopy obnovy jsou dnes zřetelně patrné. Strážním domečkům rozesetým po svahu Malé a Velké Vendule, památkově chráněným, se dostalo renovace, vinohrady jsou především v dolní části skutečně vzorně udržovány, opukové zídky (obvyklý cisterciácký podpis) byly zpevněny atd... Rekonstrukcí a citlivou přístavbou prošel také areál vinařství, žernosecký zámek. Nebylo bohužel možné navštívit jeho starodávné sklepy, neboť probíhající zelené práce na vinicích si vyžádaly nasazení veškerého personálu. Jediným přítomným byl obsluhující v podnikové prodejně, kde jsem zakoupil několik vzorků pro pozdější příjemné rozjímání nad vzpomínkami z vydařené výpravy.

 

Jen za prázdninové období 2009 to byla má druhá návštěva tohoto kouzelného místa, jehož šarm hyzdí jen v jakémsi šíleném pomatení smyslů realizovaný bolševický nápad obohatit siluetu horizontu novodobými katedrálami chemiček a elektráren, a je nadevše jasné, dovolí – li tak okolnosti, že nepůjde o návštěvu poslední...