Ondřej Vrabec byl na základě úspěšně vykonaného konkurzu jmenován interním pedagogem lesní rohu na AMU v Praze!!! V říjnu povede dva koncerty na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka!!! 16. 10. bude slavnostně pokřtěno nové CD Bendova komorního orchestru s nahrávkou virtuózního koncertu pro 2 lesní rohy F. X. Pokorného (O.Vrabec/Hana Sapáková)!!!    

Na jeden den sommelierem aneb večer uruguayských vín v Praze


 

 

Rozhodnutí dovézt vybraná vína uruguayských vinařství a prezentovat je doma v Čechách odborné veřejnosti dozrálo již v průběhu degustace v rodině Stagnari. Od prvního okamžiku bylo totiž zřejmé, že prezentovaná vína nabízí nečekaně vysoký kvalitativní standard, nehledě na jejich osobitost, tak málo dohledatelnou v unifikované záplavě levných vín Latinské Ameriky. Uruguay se vydala cestou, která je osudem menších, méně etablovaných vinařských zemí. Musí za stejné, nezřídka menší peníze nabízet vyšší kvalitu, než vinařští obři. Poučení milovníci si skvěla vína umí najít sami a vůbec při tom nehledí na zákony marketingu, ale v kontextu manipulovaného světového trhu je to jediná cesta, kterak dosáhnout konkurenceschopnosti. Takový vývoj lze v současnosti pozorovat i u našeho nejbližšího souseda - Rakouska. V Čechách se už také, Bohu dík, pár desítkám Šípkových Růženek dostalo princova políbení a probralo je ze spánku, vyvolaného líbivou pohádkou soudruhů, která tak hořce končí...Na Uruguay ale stále příliš ztrácíme. I proto se domnívám, že by (hlavně) červená vína této země mohla být vítaným osvěžením českého trhu. Ultimativní přístup ke kvalitě své práce je totiž uruguayským vinařům zcela přirozený. Není motivován toliko touhou po zisku, jako láskou k vínu samotnému. Vinaření pro ně není obživou, ale vášní a smyslem života. Ani v hudbě se nelze řídit jiným krédem, proto jsem si místní vinaře a jejich vína tolik oblíbil. Právě proto jsem se rozhodl využít svých drobných průsaků do světa vína a přispět alespoň minimální měrou ke zvýšení povědomí o produkci této země v České republice. Jak ukázala pražská degustace, až na vyjímky jde o znalost nulovou, k naší velké škodě... S ohledem na mé velmi omezené přepravní možnosti při koncertních cestách České filharmonie se mi podařilo dovézt, troufám si říci, rekordní množství lahví (okolo 30 kusů). Část dovezených lahůdek byla primárně určena pro odpočinek v mém osobním archivu. Na program degustace jsem vybral deset exluzivních vín z produkce dvou vinařství (Del Pedregal a Pizzorno). Vinařství Pisano dodatečně projevilo nevšední ochotu a s náklady, mnohonásobně převyšujícími cenu obsahu, dodalo pro degustaci leteckou cestou balík šesti vín. Ve finále se tedy sešlo těchto 16 vzorků (v pořadí degustace):

 

 

1) Sauvignon blanc 2006 „Don Próspero“, Canelón Chico (Pizzorno)

 

2) Torrontés 2006 „Río de los Pájaros“ Reserve, Progreso (Pisano)

 

3) Merlot 2005 „particular“ (Del Pedregal)

 

4) Tannat – Merlot – Cabernet (40/30/30) 2005 „particular“ (Del Pedregal)

 

5) Tannat – Merlot (60/40) 2005 „particular“ (Del Pedregal)

 

6) Tannat 2005 „particular“ (Del Pedregal)

 

7) Tannat 2006 „Río de los Pájaros“ Reserve, Progreso (Pisano)

 

8) Tannat 2004 „RPF - Reserva Personal de la Familia“ , Progreso (Pisano)

 

9) Pizzorno - Reserva 2002 (Tannat, Cabernet Sauvignon, Merlot – 60/30/10) Canelón Chico (Pizzorno)

 

10) Petit Verdot 2005 „RPF - Reserva Personal de la Familia“ , Progreso (Pisano)

 

11) Merlot 2004 „prima donna“ , Río Santa Lucia (Del Pedregal)

 

12) Pisano Arret Xea 2002 Grand Reserve, Progreso (Pisano)

 

13) Tannat 2004 „Don Próspero“ Reserva, Canelón Chico (Pizzorno)

 

14) Tannat 2004 „prima donna“ , Río Santa Lucia (Del Pedregal)

 

15) Tannat 2004 Riserva, Riberas del Santa Lucia (Del Pedregal)

 

16) Tannat 2004 Et Xe Oneko, Beltza Likore, Progreso (Pisano)

 

 

S realizací vlastní ochutnávky velmi pomohl pan Vítěslav Nevosad. Civilním povoláním manažer v oblasti pojištění, velký vínomilec, nadšený organizátor spolku milovníků vína "Cuveé club" a majitel vinotéky, poskytl pro degustaci svůj krásný vinný sklep v Karlíně. V neposlední řadě dodal na své náklady pohoštění a stál za pozváním mnoha členů hodnotící komise. Ke stolu zasedli pánové:

 

 

Seidl - jeden z největších českých odborníků, znalec francouzských vín, společnost Merlot Grand Vins

 

Karlík - dovozce vín z Nového světa

 

Kopsa - dovozce vín z Alžíru (Rosalia s.r.o.)

 

Štepányi - dovozce chilského vinařství Carmen

 

Nevosad - viz výše

 

Kadlec - člen "Cuveé clubu"

 

Vaněk - dovozce brazilských vín (Cosmopolitan Brasilian wines s.r.o.)

 

Kozák - znalec a dovozce francouzských vín, nově i vín Nového světa (Kupmeto)

 

a má maličkost...


Pro většinu zúčastněných byl tento večer premiérovým setkáním s uruguayskými víny (nejsou dosud do ČR prakticky vůbec dovážena). I proto hned první vzorek, Sauvignon blanc pana Carlose Pizzorno, způsobil menší šok a otevřel vřelou diskuzi. Podle slov všech hodnotících byla vína příjemným a nečekaným překvapením. Vůbec nejvíce těšila chvála pana Seidla, neboť tento velký znalec francouzského vína a kultury jeho pití (ve Francii dokonce dlouhá léta žil), bývá obvykle dosti kritický k vínům Nového světa. Skutečnost, že právě on se stal nejpřesvědčenějším obhájcem prezentovaných vín proti nejmenovanému představiteli tábora těch dovozců, pro něž nízké pořizovací náklady vín latinskoamerických gigantů, jako je Chile a z nich plynoucí snadná zpeněžitelnost a vysoká marže jsou jediným vodítkem při selekci dováženého portfolia, byla největším překvapením večera. Potvrdila mi objektivnost mého přesvědčení o mimořádném postavení uruguayských vín v kontextu okolních zemí. Závěrečné hodnocení všechny zúčastněné sjednotilo. Vysoce oceňovali zejména um vinařů při práci s barikovými sudy (všechna vína do jednoho byla ukázkou ideálního použití dubu, kdy je víno jen půvabně okořeněno, zaobleno a dřevo nikdy nepřekrývá původní charakter vína), koncentrovanou ovocnost a osobitost. Z tohoto pohledu zaujal především projev odrůdy Tannat, jejímž původním domovem jsou francouzské oblasti Madiran a Irolequi. K dokonalosti ji přivedli teprve v Uruguayi a poprávu je považována za národní chloubu. Pro mě samotného byl večer příležitostí vyzkoušet si na chvíli zajímavou práci sommeliéra. Uvažuji do budoucna o pokusu složit degustátorské zkoušky a tak jsem si mohl nanečisto ověřit, co obnáší prezentace vín odbornému publiku. Naštěstí za mnou stála výmluvná kvalita vín, na kterou jsem mohl být hrdý. Profesionálové oboru byli k mému snažení velmi shovívaví a odměnou mě dokonce pasovali do cechu znalců vína. Obchodní výsledek degustace je prozatím ve hvězdách a kompetenci zúčastněných. Můj osobní dojem napovídá, že pohodlnost a komerční jistota zatíží misky vah v neprospěch vinařů, což je mi upřímně dosti líto. K nejvzácnějším počinům nikdy nevede osmiproudá dálnice, nýbrž úzká trnitá cestička a skutečný zisk se někdy neskrývá za okamžitě vyplacenou položkou. Vinaři to dobře vědí a ve svém přístupu zvítězí. Záleží jen na dovozcích, zda promeškají, jako mnozí kolegové před nimi v případě Kalifornie, Nového Zélandu a jiných, kdysi bezejmených zemí, možnost být v pravou chvíli u toho.